„Vážený pane Václave Havle, Milí hosté, Dámy a pánové,

vítám Vás v historických prostorách starobylé Staroměstské radnice. Je mi ctí, že Vás mohu oslovit u příležitosti udělení čestného občanství hlavního města Prahy jako zvláštního projevu úcty a ocenění celoživotních zásluh spjatých s hlavním městem Prahou a Českou republikou panu Václavu Havlovi - muži, který se během posledních patnácti let stal pro svět personifikací naší republiky a našeho hlavního města, člověku, jehož jméno se každému vybavuje, když slyší o naší zemi a našem městě.

Je nezpochybnitelné, že pan Václav Havel je spojen s Prahou nejen jako vůdčí osobnost politických změn po listopadu 1989, jako poslední prezident Československa a první prezident České republiky, ale i jako jeden z prvních mluvčích Charty 77, jako spisovatel a dramatik, jako člověk.

Z pohledu hlavního města Prahy pokračoval pan Václav Havel v tradici své rodiny, jejíž život byl spjat s pražským kulturním a politickým děním dvacátých a třicátých let. Po předcích pana Havla zůstala v Praze řada vzácných a významných architektonických a kulturních památek.

I rukopis pana Václava Havla se do podoby Prahy zapsal nesmazatelně. Ne, nemíním tím jen zásahy do architektury pražského Hradu, nemyslím krásně obnovené a pro veřejnost zpřístupněné hradní zahrady či rekonstruovaný dům na Rašínově nábřeží ... míním tím něco pro Prahu daleko vzácnějšího a~ cennějšího, myslím tím to, co tvoří pověstný po staletí utvářený pražský GENIUS LOCI, který je geniem tolerantnosti, mnohotvárnosti a pestrostí, geniem jisté zádumčivosti i neokázalé světovosti. Praha bývala městem, které bylo významnou evropskou křižovatkou i v přeneseném významu. Polohou, bizarní atmosférou

historického města i tolerantním a demokratickým prostředím byla Praha předurčena k setkávání a vzájemné interakci nejrůznějších kulturních, národnostních, myšlenkových, politických směrů a proudů. Vzácná symbióza snad všech hlavních evropských architektonických stylů a unikátních památek dokládá, že Praha byla vždy místem setkání významných stavitelů, umělců, myslitelů a vědců. Čtyřicet let po druhé světové válce tyto typické stánky pražského genia loci spaly. Ještě před patnácti lety na nás v Praze ospale, lhostejně a němě zíraly zatažené rolety průčelí zanedbaných domů, kdy šedivost, podchůdná lešení a špína charakterizovaly tvář celých čtvrtí, kdy cizinec v Praze byl málem podezřelý ojedinělostí a na knížky se ve čtvrtek čekaly fronty.

Do značné míry změny ve tváři města symbolizuje právě osobnost pana Václava Havla. Znovuprobuzené rysy ducha Prahy zrcadlí zároveň principy práce a životního usilování pana Václava Havla. Během několika let se Praha stala pulzujícím polyfunkčním velkoměstem, Babylónem jazyků, stala se opět městem, kde se potkávají umělci, politici a myslitelé z celého světa, městem, kde zásadní změny ve sféře politické byly provázeny změnami ekonomickými a bouřlivým investičním rozvojem.

To vše učinilo z Prahy atraktivní velkoměsto přitažlivé nejen pro turisty, ale i pro světové instituce, pro investory i organizátory prestižních celosvětových podniků, pro něž bylo jméno pana Havla dostatečnou zárukou. S jeho jménem jsou spojena i světová uznání, která byla Praze udělena, jako je titul Evropská metropole kultury pro rok 2000, jako je vyhlášení centra Prahy památkou UNESCO, jako je udělení řady licencí na pořádání sportovních, kulturních a veletržních akcí nejvyšší kategorie. Město bylo vybráno k uspořádání výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky, zasedání NATO, jednání fora 2000 a řady dalších prestižních akcí.

Václav Havel je nejen symbolem duchovní a faktické obnovy našeho hlavního města, ale sám je též aktivní a nedílnou součástí i tvůrcem pražského genia loci. Navždy zůstane v duchu Prahy zakotvena jeho divadelní, literární a politická činnost. Divadlo Na zábradlí, Činoherní klub, Reduta, Slavia, Ruzyně, Pankrác, Rašínovo nábřeží, Škroupovo náměstí, Václavské náměstí, Špalíček, Aurora, Melantrich, Laterna Magica, Obecní dům, Letenská pláň navždy zůstanou pražskými toponymy, která budou evokovat jméno Václava Havla, jeho život, činy a myšlenky, stejně jako řada dalších, možná časem bezejmenných míst, klubů, hospůdek a kaváren, stejně jako náměstí, ulic a domů. Prostě jméno pana Havla se slilo s Prahou a tak tomu již zůstane.

Vážený pane Václave Havle, vážení hosté, jistě pochopíte, proč necituji údaje z oficiálního životopisu. Životopis Václava Havla se dnes učí ve školách a jen seznam vyznamenání a oficiálních poct čítá na pětadvacet stran.

Vážený pane Václave Havle, vážení hosté, nad okny tohoto historického sálu na zdi radnice můžeme číst dva starobylé latinské nápisy DILIGENTIA PRUDENTIA a DIGNITATIS MEMORES AD OPTIMA INTENTI, což volně přeloženo znamená Píle a Prozíravost a Pamětlivi své cti, snažte se o to nejlepší. Tyto nápisy samy nejlépe symbolicky vyjadřují motto a smysl života pana Václava Havla i důvody udělení dnešní pocty, nejvyšší pocty, kterou město může udělit, čestného občanství hlavního města Prahy, jako projev naší úcty a ocenění.

Vážený pane Václave Havle, dovolte mi, abych Vám předal listinu dosvědčující, že jste čestným občanem hlavního města Prahy. Pane Václave Havle, děkuji Vám.“