Co ještě přijde? Povodeň, mráz, obleva?
Květy - 27.3.2003
S následky záplav se lidé potýkají dodnes. Vodohospodáři už ale hrozí novou katastrofou
"Když prší, klepu se strachy," říkají ještě několik měsíců po ničivých povodních ti, kterým voda odnesla majetek i kus života. Všichni se však statečně vyrovnávají s problémy, které po živlu zůstaly. Všichni se snaží vymazat osudné dny a jejich důsledky.
Lahovice: Zapomenutý kraj
Osm měsíců žijí občané pražských Lahovic a Lahoviček v nejistotě a v obavách, co přinesou dny příští. V létě je sužovala velká voda, nyní liknavost a nezájem úředníků. "Chceme stejná účinná protipovodňová opatření, jaká jsou plánována v sousední Zbraslavi a Radotíně. To znamená vybudování ochranné stěny," shrnuje hlavní požadavek místních Josef Elmer ze Sdružení za budoucnost občanů Lahovic a Lahoviček, kteří se rozhodli, že vezmou svůj osud do vlastních rukou.
Od loňského prosince psali otevřené dopisy, posílali petice, oslovovali politiky. Výsledek jejich snažení se rovnal nule. Teprve když třikrát zablokovali frekventovaný silniční tah na Strakonice, odpovědní pracovníci si problému bezmocných a zoufalých občanů všimli.
Buď zeď, nebo vykoupení
"Ochranná zeď není reálná. Stála by osm set milionů a stejně by se do Lahoviček dostala spodní voda," tvrdí starosta Městské části Zbraslav ing. Petr Valenta, který je spíše zastánce vypracování komplexní bezpečnostní studie pro případ ohrožení. Petr Valenta dodává, že přece už předci současných obyvatel této lokality věděli o možné hrozbě záplav, a přesto si tam domy postavili. Josef Elmer za všechny své sousedy oponuje slovy, že podmínky k životu se rok od roku mění, aniž by je sami mohli ovlivnit. Když stavěl svůj dům, neexistovala například nepovolená skládka zeminy na břehu řeky, která při povodni zvedla její hladinu až o 10 centimetrů.
Jako možné řešení by v úvahu připadalo i převedení Lahoviček v územním plánu z obytné zóny do záplavové a vyvlastnění všech pozemků a nemovitostí. "Vykoupit naše domy, třeba za nižší cenu, však nechtějí. Pražský magistrát nám nabídl jen výměnu pozemků, což nic neřeší. Mnozí by si na nich mohli maximálně postavit stan. Nájemníci z bytů dostali hned náhradní byt, tak proč lidé z rodinných domků, o jejichž bydlení se stát nemusí jinak starat, by měli být znevýhodněni?!" nechápe Josef Elmer, který bojuje za budoucnost Lahoviček. Pokud by ale zůstaly bez protipovodňových opatření, pochybuje o dalším setrvání své rodiny v ohrožené pražské části. "Jsem realista. Pokud mi někdo rozumně dokáže, že protipovodňová stěna je neuskutečnitelná, pochopím, že se tady nedá žít, a za přijatelných podmínek odejdu. Nechtějte ale lidi podruhé ožebračit," vyzývá odpovědná místa.
Opravuje jen zlomek
Lahovičky dnešních dnů stále připomínají obraz apokalypsy: otlučené omítky, pokroucená okna, zdevastované ploty, zničené cesty. Domy opravuje jen málokdo. Někteří na renovaci nemají dostatek prostředků. Městská část Zbraslav sice začala jako první obec postižená záplavami vyplácet dotace až do výše 200 000 korun, ale v porovnání s milionovými škodami taková částka znamená pro vytopené pakatel. "Nebudu dům zvelebovat. Pojištěný jsem ho bohužel neměl a tyhle peníze mi na opravu nestačí," tvrdí invalidní důchodce Miroslav Kovařík, který si přesto na obecní úřad pro dotaci přišel. Jak potvrzuje místostarosta Zbraslavi Filip Toušek, někteří s opravou domů čekali až na peníze od státu. "Chápu, že je to malá pomoc, ale alespoň nějaká," říká.
S rukama v klíně však zatím vyčkává i většina těch opatrnějších, kteří svůj majetek pojištěný měli. Všichni se bojí, aby nechráněné domy zase nespláchla ničivá voda.
"Budovali jsme to s manželem osmačtyřicet let a teď z toho nic nezbylo," ukazuje nám poničený domek Libuše Mejstříková; teď i s mužem musí bydlet ve vypůjčeném bytě. Voda v jejich domě vystoupala do výšky 6,5 metru a oprava by přišla skoro na 2 miliony. "Jsme už staří a nemocní, ale naši mladí tady chtěli bydlet. Teď nevědí, co bude dál," svěřuje se paní Mejstříková se slzami v očích. Slova útěchy by v tu chvíli vyzněla neupřímně a prázdně. Mejstříkovým a dalším třem stovkám obětí velké vody by stejně nepomohla. Potřebují činy a jistotu, která jim dodá klid ke vzkříšení jejich domovů k životu....
(pozn. zkráceno)
TAMARA DOBROVOLNÁ a ALENA KOUBOVÁ
Snímky PETR MERTA a TOMÁŠ KUBEŠ
Redakce IN, Luděk Schreib
Některé informace v článku jsou poněkud nepřesné. Z posledního setkání s občany Lahoviček mimo jiné vyplynulo, že úskalí protipovodňové zdi si uvědomují i místní lidé. Je jich hned několik. Mimo zmíněné ceny, by zeď oddělila Lahovičky od vody, takže by se domy dostaly mezi val silnice a osmimetrový protipovodňpový val. To je pro bydlení dost nepříjemné, navíc spodní voda tady jde směrem od silnice a stahuje ji Vltava. Pokud by se postavila zeď, nikdo zatím netuší, co by to se spodní vodou udělalo. Ale nemuselo by to být příjemné, protože by například mohla stoupnout hladina spodní vody a Lahovičky by byly v "bazénu" trvale, nikoli jen při velké vodě. Místní to tady samozřejmě znají a všechny tato rizika si velmi dobře uvědomují. Protipovodňová zeď proto není nic nesporného a to tím spíše, že jako ochrana je také značně problematická. V případě velké povodně by se totiž po její výstvabě staly z Lahoviček vlastně dva ostrůvky obehnané valy, takže evakuace by byla stejně nutná a jejich zaplavení i přes ochranu minimálně spodem průsaky nadále možné.
Pokud jde o skládky, už bylo jednoznačně řečeno, že je město rychle odklidí, nicméně vzhledem k tomu, že záplava tady sahala do výše několika metrů, není rozdíl deseti centimetrů při při zaplavení tou klíčovou otázkou. Nicméně tady je naprosto jasno, všechny úpravy řeky i okolí, které mohou zlepšit situaci, budou provedeny. Řekla to už naprosto jasně Praha i Povodí Vltavy. Stejně tak bylo naprodsto jasně řečeno, že v Lahovicích ani Lahovičkách se nic vyvlastňovat nebude. Rozhodnutí odejít nebo zůstat je výhradně na zdejších obyvatelí a Praha na základě jejich rozhodunít bude individuálně s každým jednat o tom, jaká pomoc ze strany města by přicházela v úvahu. Žádné celkové vyvlastnění a vykupování se tedy konat nebude. Pro zajímavost, stejný statut z hlediska povodňové situace i ochrany má řada dalších území v Praze a například ani část Kampy nebude proti velkým povodním chráněna i po dobudování protipovodňových zdí. Ta totiž tady povede zhruba prostředkem parku na Kampě, takže mezi ní a řekou také zůstanou některé domy. A další údaj - ochrana Lahovic s pár desítkami domů by byly dražší, než ochrana celého Karlína. O tom, že výsledek takovéto investice považují odborníci za sporný, už řeč byla.
Samozřejmě i v Lahovičkách je situace lidí různá. Pokud si tady podnikatel prosadil - s vědomím, že staví v záplavovém území se všemi riziky, což například je případ a problém pana Elmera - výstavbu, má ve hře řádově větší peníze než majitel rodinného domku. A logicky směřuje k požadavku, aby mu někdo v optimálním případě jeho investici uhradil. Tedy k odkoupení poškozeného majetku městem. Nikdo ze strany města ale nezpochybňuje fakt, že povodeň tady byla tragédií pro každého a každý má také právo pokusit se najít řešení, které mu nejlépe vyhovuje. Praha jen říká, že každý případ tady je poněkud jiný a proto musí každý jednat o řešení pro sebe nyní už individuálně. Jiná je situcae lidí, kteří tady bydlí v nájmu, jiná situace majitelů domků, kteří chtějí zůstat, jiná těch, kteří chtějí odejít atd.
S následky záplav se lidé potýkají dodnes. Vodohospodáři už ale hrozí novou katastrofou
"Když prší, klepu se strachy," říkají ještě několik měsíců po ničivých povodních ti, kterým voda odnesla majetek i kus života. Všichni se však statečně vyrovnávají s problémy, které po živlu zůstaly. Všichni se snaží vymazat osudné dny a jejich důsledky.
Lahovice: Zapomenutý kraj
Osm měsíců žijí občané pražských Lahovic a Lahoviček v nejistotě a v obavách, co přinesou dny příští. V létě je sužovala velká voda, nyní liknavost a nezájem úředníků. "Chceme stejná účinná protipovodňová opatření, jaká jsou plánována v sousední Zbraslavi a Radotíně. To znamená vybudování ochranné stěny," shrnuje hlavní požadavek místních Josef Elmer ze Sdružení za budoucnost občanů Lahovic a Lahoviček, kteří se rozhodli, že vezmou svůj osud do vlastních rukou.
Od loňského prosince psali otevřené dopisy, posílali petice, oslovovali politiky. Výsledek jejich snažení se rovnal nule. Teprve když třikrát zablokovali frekventovaný silniční tah na Strakonice, odpovědní pracovníci si problému bezmocných a zoufalých občanů všimli.
Buď zeď, nebo vykoupení
"Ochranná zeď není reálná. Stála by osm set milionů a stejně by se do Lahoviček dostala spodní voda," tvrdí starosta Městské části Zbraslav ing. Petr Valenta, který je spíše zastánce vypracování komplexní bezpečnostní studie pro případ ohrožení. Petr Valenta dodává, že přece už předci současných obyvatel této lokality věděli o možné hrozbě záplav, a přesto si tam domy postavili. Josef Elmer za všechny své sousedy oponuje slovy, že podmínky k životu se rok od roku mění, aniž by je sami mohli ovlivnit. Když stavěl svůj dům, neexistovala například nepovolená skládka zeminy na břehu řeky, která při povodni zvedla její hladinu až o 10 centimetrů.
Jako možné řešení by v úvahu připadalo i převedení Lahoviček v územním plánu z obytné zóny do záplavové a vyvlastnění všech pozemků a nemovitostí. "Vykoupit naše domy, třeba za nižší cenu, však nechtějí. Pražský magistrát nám nabídl jen výměnu pozemků, což nic neřeší. Mnozí by si na nich mohli maximálně postavit stan. Nájemníci z bytů dostali hned náhradní byt, tak proč lidé z rodinných domků, o jejichž bydlení se stát nemusí jinak starat, by měli být znevýhodněni?!" nechápe Josef Elmer, který bojuje za budoucnost Lahoviček. Pokud by ale zůstaly bez protipovodňových opatření, pochybuje o dalším setrvání své rodiny v ohrožené pražské části. "Jsem realista. Pokud mi někdo rozumně dokáže, že protipovodňová stěna je neuskutečnitelná, pochopím, že se tady nedá žít, a za přijatelných podmínek odejdu. Nechtějte ale lidi podruhé ožebračit," vyzývá odpovědná místa.
Opravuje jen zlomek
Lahovičky dnešních dnů stále připomínají obraz apokalypsy: otlučené omítky, pokroucená okna, zdevastované ploty, zničené cesty. Domy opravuje jen málokdo. Někteří na renovaci nemají dostatek prostředků. Městská část Zbraslav sice začala jako první obec postižená záplavami vyplácet dotace až do výše 200 000 korun, ale v porovnání s milionovými škodami taková částka znamená pro vytopené pakatel. "Nebudu dům zvelebovat. Pojištěný jsem ho bohužel neměl a tyhle peníze mi na opravu nestačí," tvrdí invalidní důchodce Miroslav Kovařík, který si přesto na obecní úřad pro dotaci přišel. Jak potvrzuje místostarosta Zbraslavi Filip Toušek, někteří s opravou domů čekali až na peníze od státu. "Chápu, že je to malá pomoc, ale alespoň nějaká," říká.
S rukama v klíně však zatím vyčkává i většina těch opatrnějších, kteří svůj majetek pojištěný měli. Všichni se bojí, aby nechráněné domy zase nespláchla ničivá voda.
"Budovali jsme to s manželem osmačtyřicet let a teď z toho nic nezbylo," ukazuje nám poničený domek Libuše Mejstříková; teď i s mužem musí bydlet ve vypůjčeném bytě. Voda v jejich domě vystoupala do výšky 6,5 metru a oprava by přišla skoro na 2 miliony. "Jsme už staří a nemocní, ale naši mladí tady chtěli bydlet. Teď nevědí, co bude dál," svěřuje se paní Mejstříková se slzami v očích. Slova útěchy by v tu chvíli vyzněla neupřímně a prázdně. Mejstříkovým a dalším třem stovkám obětí velké vody by stejně nepomohla. Potřebují činy a jistotu, která jim dodá klid ke vzkříšení jejich domovů k životu....
(pozn. zkráceno)
TAMARA DOBROVOLNÁ a ALENA KOUBOVÁ
Snímky PETR MERTA a TOMÁŠ KUBEŠ
Redakce IN, Luděk Schreib
Některé informace v článku jsou poněkud nepřesné. Z posledního setkání s občany Lahoviček mimo jiné vyplynulo, že úskalí protipovodňové zdi si uvědomují i místní lidé. Je jich hned několik. Mimo zmíněné ceny, by zeď oddělila Lahovičky od vody, takže by se domy dostaly mezi val silnice a osmimetrový protipovodňpový val. To je pro bydlení dost nepříjemné, navíc spodní voda tady jde směrem od silnice a stahuje ji Vltava. Pokud by se postavila zeď, nikdo zatím netuší, co by to se spodní vodou udělalo. Ale nemuselo by to být příjemné, protože by například mohla stoupnout hladina spodní vody a Lahovičky by byly v "bazénu" trvale, nikoli jen při velké vodě. Místní to tady samozřejmě znají a všechny tato rizika si velmi dobře uvědomují. Protipovodňová zeď proto není nic nesporného a to tím spíše, že jako ochrana je také značně problematická. V případě velké povodně by se totiž po její výstvabě staly z Lahoviček vlastně dva ostrůvky obehnané valy, takže evakuace by byla stejně nutná a jejich zaplavení i přes ochranu minimálně spodem průsaky nadále možné.
Pokud jde o skládky, už bylo jednoznačně řečeno, že je město rychle odklidí, nicméně vzhledem k tomu, že záplava tady sahala do výše několika metrů, není rozdíl deseti centimetrů při při zaplavení tou klíčovou otázkou. Nicméně tady je naprosto jasno, všechny úpravy řeky i okolí, které mohou zlepšit situaci, budou provedeny. Řekla to už naprosto jasně Praha i Povodí Vltavy. Stejně tak bylo naprodsto jasně řečeno, že v Lahovicích ani Lahovičkách se nic vyvlastňovat nebude. Rozhodnutí odejít nebo zůstat je výhradně na zdejších obyvatelí a Praha na základě jejich rozhodunít bude individuálně s každým jednat o tom, jaká pomoc ze strany města by přicházela v úvahu. Žádné celkové vyvlastnění a vykupování se tedy konat nebude. Pro zajímavost, stejný statut z hlediska povodňové situace i ochrany má řada dalších území v Praze a například ani část Kampy nebude proti velkým povodním chráněna i po dobudování protipovodňových zdí. Ta totiž tady povede zhruba prostředkem parku na Kampě, takže mezi ní a řekou také zůstanou některé domy. A další údaj - ochrana Lahovic s pár desítkami domů by byly dražší, než ochrana celého Karlína. O tom, že výsledek takovéto investice považují odborníci za sporný, už řeč byla.
Samozřejmě i v Lahovičkách je situace lidí různá. Pokud si tady podnikatel prosadil - s vědomím, že staví v záplavovém území se všemi riziky, což například je případ a problém pana Elmera - výstavbu, má ve hře řádově větší peníze než majitel rodinného domku. A logicky směřuje k požadavku, aby mu někdo v optimálním případě jeho investici uhradil. Tedy k odkoupení poškozeného majetku městem. Nikdo ze strany města ale nezpochybňuje fakt, že povodeň tady byla tragédií pro každého a každý má také právo pokusit se najít řešení, které mu nejlépe vyhovuje. Praha jen říká, že každý případ tady je poněkud jiný a proto musí každý jednat o řešení pro sebe nyní už individuálně. Jiná je situcae lidí, kteří tady bydlí v nájmu, jiná situace majitelů domků, kteří chtějí zůstat, jiná těch, kteří chtějí odejít atd.
3. dubna 2003
3. dubna 2003