Hlavní město Praha se zasazuje o narovnání podmínek mezi tzv. „sdíleným“ a hotelovým ubytováním

Nyní existují dva tzv. ubytovací poplatky, jednak poplatek za rekreační a lázeňský pobyt a jednak poplatek z ubytovací kapacity. Pouze první z nich se však uplatňuje na sdílené ubytování, což je spíše dílem náhody než záměrem zákonodárce, který v době vzniku předpisů s něčím jako sdílené ubytování nepočítal. „Nynější stav neodůvodněně zvýhodňuje „sdílené“ ubytování oproti hotelům a ubírá finance městské pokladně,“ uvádí radní hl. m. Prahy Jan Wolf.

Novela sjednocuje oba poplatky v jediný, který dopadne i na „sdílené“ ubytování. Novela rovněž počítá s navýšením maximální výše poplatků s ohledem na současné cenové hladiny z 21 Kč na 50 Kč.

Současný boom sdíleného ubytování přináší Praze řadu problémů, ať už jde o zvýšení cen a nedostupnost bydlení pro Pražany či narušení charakteru obytných zón. Narovnání podmínek hotelového a „sdíleného“ ubytování, a zejména pak důsledné vyžadování plnění veškerých povinností, může mít samo o sobě ve vztahu ke „sdílenému“ ubytování regulační efekt. Omezení neopodstatněné výhodnosti poskytování „sdíleného“ ubytování může přispět k utlumení boomu na vyváženější úroveň.

Přijetí novely zákona o místních poplatcích je dle radního Wolfa pouze jedním z kroků k úspěšnému vyřešení problémů týkajících se „sdíleného“ ubytování. „Dále intenzivně usilujeme o tři legislativní změny. Jednak chceme, aby stát mohl získávat informace od zprostředkovatelů „sdíleného“ ubytování o provedených transakcích, což je klíčové pro kontrolu tohoto podnikání a jeho vyvedení ze zóny šedé ekonomiky. Dále chceme, aby obcím bylo umožněno vybírat ubytovací poplatek hromadně prostřednictvím zprostředkovatelů „sdíleného“ ubytování a regulovat sdílené ubytování na svém území,“ dodává radní Wolf.