Ordinuji, když jsem unavený z vládnutí

Pražský deník | 11.1.2011 | rubrika: Z metropole | strana: 2 | autor: JITKA EISENHAMMEROVÁ

Uznávaný porodník a gynekolog, který byl mimo jiné i prezidentem České lékařské komory, dnes pražský primátor Bohuslav Svoboda v rozhovoru pro Pražský deník řekl:
OSOBNOSTI Z MAGISTRÁTU

Praha – Je nováčkem v komunální politice. Uznávaný porodník Bohuslav Svoboda (ODS) stojí v čele metropole. V letošním roce a možná i třech dalších ho čeká nezáviděníhodný úkol: Dokázat, že očistí od korupčních praktik město i pražskou občanskou demokracii, jejímž členem je sotva čtyři měsíce.

* Jaký byl váš první den v primátorské funkci?

V okamžiku, kdy jsem byl zvolen a když skončilo zastupitelstvo, vyšel jsem do horních pater budovy a měl jsem mít schůzku s primátorem Bémem ohledně předávání věcí. Ale vzpomínám si, že to bylo celé takové hektické. Měl jsem pocit, že mě vodí jako slona do kruhu a já se dívám, kde co je. Vždycky říkám, že když někdo převezme nějakou funkci v úřadu, tak nějakou dobu trvá, než trefí z místnosti do místnosti a ví, kde je záchod. Akdyž se to všecko naučí, tak jsou volby a jde jinam.

* Co vede člověka k tomu, aby se po úspěšné kariéře lékaře dal na politiku?

Dlouhou dobu jsem kolem sebe politiku sledoval, pak jsem se intenzivně věnoval zdravotnické politice a reformě zdravotnictví a pořád to k ničemu nevedlo, protože jsem to dělal zvnějšku. Pak jsem dospěl do určitého věku a zeptal jsem se sám sebe, zda mám čekat, až mi moje děti řeknou „Táto, kde jsi tehdy byl?“ Jako já řekl doma v roce 1948, kdy se všechno změnilo. Když se člověk jednou rozhodne, že to zkusí a že to smysl má, tak není možné si jenom myslet, že je všechno špatně, ale je potřeba také něco udělat.

* To byl tedy i důvod, proč jste loni v září vstoupil do ODS?

Nebylo to z mocenského hlediska. Já se v nějaké fázi rozhodl, přestože jsem celoživotní programový nestraník, že té straně věřím. V zastupitelské demokracii ta cesta běží jenom přes politické strany. Ode mě to měl být signál pro všechny voliče, že jsem se přes své programové nestranictví rozhodl s tou stranou spojit, protože věřím, že se dá přebudovat do podoby moderní, demokratické, středopravicové, konzervativní strany.

* Na co jste si v novém postavení rychle zvykl, a na co si naopak zvyknout nemůžete?

Přivítal jsem, že mohu někdy vstávat nepatrně později, a ne v pět nebo půl šestý, jako když jsem chodil do špitálu. Jako primátor někdy vstanu až v půl sedmé. Máto jeden hlavní důvod. Kdybych sem totiž přišel, jak jsem zvyklý, tak si musím ten magistrát odkódovat…

* Nestačí, když vám zařízení u vstupních dveří do primátorské kanceláře sejme otisk prstu?

Právě že ne, je to trochu složitější.

* Ještě něco vám dělá problémy?

Obtížně si zvykám na řidiče. Já jsem si celý život řídil sám. I když jsem byl prezident komory a měl jsem šoféra, tak jsem si na cestách z Prahy do Olomouce řídil a šoféra jsem případně měl vedle sebe. A totéž jsem dělal i jako ředitel nemocnice nebo ve funkci děkana. Já prostě těm firmám ohromně šetřím za řidiče, ale tady to nejde. Prostě proto, že se pohybujeme v místech, kde se nedá zastavit nebo je obtížné parkovat. Navíc jsem dosud nikdy neseděl v autě vzadu, což mi dost vadí.

* To je vaše povinnost sedět na zadním sedadle?

Ano, nějaký předpis. A samozřejmě nesmíte služební auto řídit. V lékařské komoře jsem na všechno dělal výjimky, tam to šlo. Ne že by to pro mě bylo nepohodlné, nebo ti pánové jezdili špatně, ale já stejně sedím vzadu a řídím sebou.

* Ale dá se předpokládat, že na to si časem zvyknete…

Babička říkala, že zvyknout se dá na všechno. I na šibenici. Pár minut a už jste zvyklý.

* Dá se primátorská role a povolání lékaře nějak propojit?

Mám příklad, protože primátor Bém dělal svoji poradnu dál. Já jsem to slíbil hlavně pacientkám - voličkám, které mi neustále říkaly, že je to jejich podmínka, jinak že své hlasy dají někomu jinému. Já si ani dost dobře nedovedu představit, že bych se medicíny vzdal. Je to celoživotní povolání a vášeň, jiný svět, adrenalin a neochodí se vám nikdy. Přivádět děti na svět je pořád nové a vždy je to zážitek.

* Který den v týdnu jste zase lékařem?

Už jsem to začlenil do programu. Ve středu, pěkně uprostřed týdne, když už jsem z toho vládnutí tady otrávený, tak jdu dělat medicínu. Apak mámna ty zbývající dva dny sílu.

* Vybíráte si úkony, nebo vás pacientky najdou jako sloužícího v nemocnici?

Na středu jsem si přesunul výukový operační program. Jednak učím mediky, kteří si to vyberou jako povinně volitelný kurz, jednak učím primáře nějaké speciální operace. Takže to je můj program na středu ráno. Potom dělám poradenskou činnost pro onkologické pacientky, které mám v péči desítky let.

* Jak jste strávil Vánoce?

Vánoce jsou u nás vždy klasické, v naší rodině stojí stromeček, který je neustrojený a voní. Apak je druhá zásadní záležitost. NaBoží hod se celá rodina sjíždí na sváteční oběd k mé sestře do bytu, ve kterém jsme dříve žili. Podává se krocan s nádivkou.

* Dal jste si na začátek letošního roku nějaká předsevzetí? Ať už soukromá či pracovní?

Nemusím si dávat předsevzetí, že nebudu kouřit, když nekouřím, že zhubnu, když nemám pocit, že by to ještě bylo umě podstatné. Takže moje předsevzetí je jediné. Skutečně bych chtěl, i když to vypadá nadneseně, tu Prahu posouvat směrem k městu, které je příjemné pro život. A rád bych, aby se podařily kroky, které je nutné letos udělat. Je to zejména změna systému práce a systému rozhodování o různých věcech. Také ohledně rozpočtu je jasné, že peníze prostě nebudou. Řekli jsme, že peníze půjdou především do škol a do vzdělávání, je jasné, že u všech těch velkých věcí to bude znamenat zpomalení a zastavení.

* Jaké velké věci máte na mysli?

Přísun peněz od státu bude menší, jaké bude rozpočtové určení daní, také před koncem roku nebylo jasné. Také jsou nějaké problémy s účty za uplynulý rok. Z toho vyplývá, že se postup stavebních prací na těch velkých stavbách, jakými jsou tunel Blanka nebo okruh zpomalí. Určitě bych nechtěl, aby se práce zastavily, i když by to bylo nejjednodušší, ale chci, aby se neinvestovaly takové částky.

* Nevlastníte opencard. Já také ne. Přesvědčte mě, proč bych si ji měla pořídit.

No protože původně se po Praze chodilo pěšky, pak přišla koňská tramvaj, pak elektrická. Ve všech fázích se nějak platilo. Nejdřív tam byl průvodčí s taštičkou, nedělalo to žádné problémy, stálo to 60 haléřů. Pak se mince dávaly do automatu, teď se do něj strkají lístky. A prostě vývoj jde dál, není to zastavitelné. Celý svět to bude mít na nějakou opencard. Londýn jezdí na podobný systém. A prostě lidé ty drobné v kapsách mít nebudou a budou chtít mít jízdné nějak předplacené. Směr je určitě správný. Kdyby okolo toho nebylo tolik problému s tím, že zavedení karty bylo zbytečně drahé, tak by asi jen pár staromilců řeklo, že to prostě nechtějí.

* Věříte tomu, že koalice přežije celé funkční období?

Pokud mi v tom nezabrání Ústavní soud, tak ano.

 

11. ledna 2011
11. ledna 2011